Lidé šli do práce. Někdo vedl dítě do školy, někdo venčil psa. Kdysi jsem byl jedním z nich, chodil jsem s Borysem do parku, zdravil sousedy, žil obyčejný život. Pak všechno začalo připomínat povinnost, kterou si odškrtávám.

Volal jsem dětem, pamatoval na svátky, narozeniny, školní besídky vnuků. Až dodnes nevím, jestli jsem měl vždycky pravdu.


