Oblékla jsem se do tmavé bundy a pevných bot. Do kapsy jsem vložila dokumenty, které mi dal Ondřej. Venku foukal ledový vítr, který mi rozfoukával vlasy do obličeje. Když jsem nastoupila do tramvaje, všimla jsem si svého odrazu v okně.

Vypadala jsem unaveně, ale odhodlaně. Cesta ke kanceláři mi trvala dvacet minut. Když jsem vešla, Ondřej seděl za stolem s hrnkem kávy. Přiblížil mi list papíru.
„Tohle nám hraje do karet,” řekl a poklepal na text. Přečetla jsem si ho. Bylo tam napsáno, že nemám právo chodit do domu. Ta věta mě bodla do žaludku.
Vzala jsem dokumenty a schovala si je do kapsy. „Ale tohle je právní text tady,” řekl Ondřej. „Můžeme to použít.


