Seděla jsem u stolu u rodičů a v ruce držela vidličku, když Jana oznámila, že potkala Davida. Všichni kývali, jako by už věděli, co přijde. Pak přišel ten háček. Potřebovala, abych o víkendu pohlídala děti, protože s Davidem jela do hor.
Řekla jsem, že nemůžu, že mám narozeninovou oslavu své nejlepší kamarádky. Máma se na mě obořila, že jsem sobecká, že Janino štěstí je důležitější než nějaká oslava. Jana začala plakat a táhla děti ze dveří. Rodiče mě pak dvacet minut přesvědčovali, jak jsem nevděčná.
Nakonec jsem souhlasila, že děti pohlídám. Zavolala jsem Aně a omluvila se. Sobota byla noční můra. Děti se praly, nic nejedly, a v neděli mi Jakub rozbil televizi.
Jana se vrátila, jen pokrčila rameny a řekla, že to je škoda. Žádná omluva, žádná nabídka pomoci. O pár týdnů později jsem potkala Sáru, Janinu kamarádku. Řekla mi, že Jana plánuje, že se k ní David nastěhuje, ale že mu neřekla o dětech.
Chce poslat děti na pár měsíců ke mně, a dokonce počítá s tím, že si najmeme chůvu, kterou budu platit já. Byla jsem v šoku. Dva dny jsem nemohla spát. Pak jsem se rozhodla, že to udělám chytře.
Zavolala jsem pronajímateli a řekla, že se stěhuji. Našla jsem si byt na druhém konci města a tiše se přestěhovala. Nikomu jsem to neřekla. O víkendu jsem přijela k rodičům na večeři.
Jana tam byla a oznámila, že se k ní David stěhuje. Pak se na mě obrátila, že děti potřebují u mě zůstat. Přikývla jsem a řekla, že to zní dobře. Všichni byli nadšení.
V sobotu ráno jsem seděla v novém bytě a sledovala, jak mi zvoní telefon. Jana psala, že stojí před mým starým bytem a nikdo neotvírá. Nechala jsem to být. Později mi psala, že David přijel a zjistil, že má děti.
Byl naštvaný a odjel. Jana mi poslala zprávu, že mě nenávidí. Zrušila jsem trvalý příkaz na její nájem a poslala jí screenshot. Pak jsem zablokovala ji i rodiče.
Od té doby žiju svůj život. Je to tři měsíce. Jana se musela přestěhovat do levnějšího bytu. Rodiče teď hlídají děti častěji.
Možná si to jednou vyříkáme, ale zatím se učím, co znamená dát sama sebe na první místo.
