Seděla jsem v kuchyni a připravovala si podklady na další den, když jsem zaslechla jejich hlasy. „Nájem bez babičky je 30 000, ne 10 000,” řekl tatínek Martinovi. „A kdybychom museli platit opatrovatelku, stálo by nás to 20 000 měsíčně. ” Martin přikývl: „Smlouvu budeme mít hotovou do týdne.
”
Vedle něj seděla moje mladší sestra Tereza, která si hrála s novým tabletem za 15 000 korun. Pavel, můj bratr, se chlubil novými zimními botami za 4 000, hodinkami za 8 000 a herní konzolí za 12 000. Tereza k tomu dostala ještě šperky za 6 000 a novou bundu za 5 000. Sedm let jsem pracovala jako hlavní účetní s platem 45 000 korun čistého měsíčně.
Platila jsem nájem 10 000, což byla třetina toho, co by stál jakýkoliv byt v Praze. Přispívala jsem na elektřinu, plyn a internet dalších 8 000 měsíčně. A na jídlo dalších 6 000. Když Tereza chtěla jezdecký kroužek, platila jsem jí ho 8 000 měsíčně.
Když potřebovali opravit auto, dala jsem 50 000. Když se tatínkovi pokazila pračka, koupila jsem novou za 22 000. Pavel se po škole dostal do dobře placené IT firmy s platem 50 000. Tereza nastoupila na ekonomickou fakultu, kde kolej stála 15 000 měsíčně.
„Za sedm let jsem přispěla do rodinného rozpočtu asi milion a půl korun,” řekla jsem klidně. „A přesto jsem si dokázala našetřit na vlastní bydlení. ” Všichni ztichli. „Babička může jít do domova s pečovatelskou službou.
Stojí to asi 20 000 měsíčně. ” Mamka se chytila za hlavu. „Kde vezmeme 20 000 měsíčně? Vyděláváš 50 000, ne?
” Pavel se zamračil. „Proto mi můžete pomoct s nastěhováním do mého nového bytu,” pokračovala jsem. „Za 10 000 nájem a dalších 14 000 na účty a jídlo. To je 24 000 měsíčně.
Jakýkoliv podnájem v Praze přijde na maximálně 15 000 včetně poplatků. ” Tatínek začal mumlat: „No, ženy se starají o rodiče. ”
Koupila jsem si proto nové boty za 15 000, jen pro radost. Byly to moje peníze.
„Nájem 30 000, účty 12 000, babička 20 000, Terezina kolej 15 000,” počítal tatínek. „To je 77 000 měsíčně. Já vydělávám 48 000 a ty 32 000. Dohromady 80 000, takže nám chybí 7 000.
” Mamka vytáhla telefon: „Na internetu píšou, že průměrný nájem třípokojového bytu v Praze je 35 000. Náš je ale 40 000. ” Šeptala: „To znamená, že bez tvých příspěvků nám chybí 90 000 měsíčně. ”
Navrhla jsem: „Možná by bylo jednodušší přestěhovat se do menšího bytu.
Dvoupokojový v méně prestižní čtvrti stojí kolem 20 000. ” Babička zvedla hlavu: „Já půjdu do domova seniorů. Možná jen 10 000 měsíčně. ”
Poprvé po letech jsem se probouzela do rána, kdy jsem dělala něco jen pro sebe.
Koupila jsem si nový kabát za 15 000. „15 000? ” podivila se mamka. „Až do téhle chvíle jsem platila všechno,” odpověděla jsem.
„Klárko, babička chtěla jít do domova seniorů, ale jsou tam dlouhé čekací lhůty,” řekla mamka. Odpověděla jsem: „Zavolejte bratrovi do Brna. ” Koupila jsem rodičům vázičku za 3 000 a přiložila lístek. Babičku jsem umístila do pěkného domova seniorů na východě Prahy, kde má vlastní pokoj a spoustu aktivit.
Rodiče se přestěhovali do dvoupokojového bytu v Karlíně. A Pavel skutečně začal přispívat na babičku 15 000 měsíčně.
