Když mi Václav položil papíry na kolena a řekl, že buď podepíšu, nebo půjdu pěšky dvacet kilometrů, vystoupila jsem z auta do mrazu a nechala ho, ať zmizí. O rok později jsem držela v ruce klíče…
Otec přestal bublat prsty do volantu asi dvacet minut předtím, než se auto zastavilo na kraji lesa. V tu chvíli bylo uvnitř tak dusno, že i vyhřívaná sedadla působila jako součást výslechu. Seděla jsem vedle něj s rukama v klíně a věděla jsem, že tohle není cesta domů. Václav udeřil dlaní do palubní desky. Řekl, … Read more