Řekla to s úsměvem, jako by vynášela rozsudek. Máma mi položila na stůl jednosměrný autobusový lístek do Phoenixu. Bylo mi osmnáct, přesně v den mých narozenin. Můj bratr Tommaso zrovna venku…
Vzpomínám si, jak těžká se mi ta obálka zdála v ruce. Vůbec nebyla těžká, ale přesto jako by stahovala celé mé tělo k zemi, jako by papír uvnitř měl vlastní gravitaci. Jen co jsem ji držela, vzduch v místnosti zhoustl jako med a každý nádech byl namáhavější, jako by se mi do plic nedostával vzduch, … Read more