Bylo tři ráno, když někdo tvrdě zazvonil. Před domem stál můj syn s manželkou a dvěma kufry. „Jen na pár týdnů,“ řekl. Nevěřil jsem mu. A měl jsem pravdu. Během pár dní se ten dům přestal podobat…
Skoro jsem usínal, když někdo zazvonil. Třikrát za sebou, tvrdě a netrpělivě, jako by ten člověk dávno věděl, že jeho záležitost je důležitější než můj klid. Hodiny ukazovaly tři ráno. Seděl jsem v Halinině křesle, v tom modrém s odřenou pravou opěrkou. Čtyři roky po její smrti jsem v něm sedával častěji, než jsem si … Read more