V restauraci mi vyškubl židli zpod rukou a před všemi řekli, že k jejich stolu nepatřím. Pak mi bez mrknutí oka strčili účet na 48 000 korun. “Tenhle stůl je pro rodinu, ne pro adoptované holky,”…
Ráno v Brně mě probudilo dřív, než zazvonil budík. Studený vzduch pronikal škvírou u okna a dotýkal se mého čela dřív, než jsem stihla otevřít oči. Ležela jsem chvíli nehybně a poslouchala tichý hukot tramvají v dálce. Bylo to jediné, co mě uklidňovalo, když jsem měla pocit, že můj život se skládá z míst, kde … Read more