Seděla jsem v obýváku a poprvé po měsících si vychutnávala ticho, když mě probral zvuk domovního zvonku. Myslela jsem, že je to pošťák. Místo toho stál za dveřmi František – zpocený, s…
Když jsem v devět večer otevřela dveře bytu, nikdo mě nepozdravil. Z kuchyně se ozvalo jen kovové zaskřípání lžíce o porcelán. Pršelo celý den, promokla jsem na kůži a po třech dodech práce se spíš dovlekla, než vrátila. Držela mě jediná představa: horký vývar, krajíc chleba a aspoň jedna věta pronesená bez výčitky. V obýváku … Read more